Zřicenina hradu Sion

Dispozice hradu byla dvojdílná. Před jádrem se nacházelo předhradí, opevněné mohutnými příkopy a valy. Tyto valy nejsou pozůstatkem staršího slovanského hradiště, jak se dříve myslelo, ale patrně novým fortifikačním prvkem doby husitské. O podobě Siona existovala po celé věky řada různých představ. Teprve práce archeologů odhalila a dosud odhaluje tajemství jeho podoby. Důvodem je to, že neexistuje jediné historické vyobrazení Siona, ani podrobný popis hradu, jeho objektů a vnitřního uspořádání. Dochované jsou popisy rozvalin hradu od Bohuslava Balbína z roku 1677, kdy píše o Sionu jako o kdysi výstavném hradu. Nebo charakteristika v Schallerově topografii z roku 1787 popisující klenuté sklepy, schody a veřeje dveří.

V posledních letech je velká pozornost věnována také předhradí a obranným prvkům hradu, o nichž jsme dosud měli pouze málo vědomostí. Stále více se ukazuje, že Sion nebyl pouze pohodlným sídlem hejtmana, ale i důmyslnou pevností. Roháč při jeho stavbě využil nových technologií obrany hradu, osvědčených
a dobře prověřených v průběhu husitských válek. Veškerá tíha spočívala na dřevohlinitém opevnění obou předhradí, z něhož jsou v současnosti dochovány pouze valy. Toto opevnění umožňovalo aktivně postřelovat předpolí hradu z ručních a lafetovaných palných zbraní. Fortifikace byla doplněna hlubokými příkopy, ve svahu umístěnými terasami a neobyčejně složitými komplexy vstupních bran. Na předhradích se nacházely hospodářské a řemeslné objekty, předpokládáme zde i obydlí hradní posádky. Osídlení zdejší ostrožny bylo zřejmě dlouhodobé. Jeho počátky jsou zpravidla kladeny do starohradištního období.

V roce 2003 přezkoumal PhDr. Milan Zápotocký střepy nalezené v areálu předhradí a usoudil, že osídlení tohoto prostoru bylo pravděpodobně kontinuální od 8. až do 14. století. Jednoznačně není vyřešena ani otázka vzniku hradu.

Na počátku 80. let minulého století vystoupil Prof. Jaroslav Čechura s domněnkou, že Roháč hrad nepostavil, ale že pouze přebudoval již existující starší sídlo. PhDr. Eva Janská zastávala názor, že hrad byl postaven v letech 1426 – 1427. Každopádně se Sion stal Roháčovou rezidencí a správním centrem panství, které zahrnovalo vesnice: Chlístovice, Chroustkov, Všesoky, Miletice a Újezd.

Spornou, ale velmi zajímavou otázkou je zásobování hradu vodou. Archeologický výzkum totiž neobjevil žádné pozůstatky studny nebo cisterny. Předpokládalo se tedy, že obyvatelé hradu chodili pro vodu do potoka Vrchlice. V údolí pod hradem se však nacházel rybník, svědčí o tom pozůstatky zde dochované hráze. Ing. Vít Mlázovský z Chlístovic měřením ověřoval výšku hráze a prokázal, že plocha rybníka mohla dosahovat až k průrvě ve skále. Odběr vody z tohoto místa byl tedy možný. V Chlístovicích se ale traduje, že na konci 19. století v průrvě při západní straně vykopal studnu zdejší hajný Ryšavý. Další možnou variantou je, že cisterna nebo studna stávala přímo na předhradí, kde je dodnes patrno několik kruhových zahloubenin.

Prvním známým průzkumníkem hradu byl zemský konzervátor čáslavského kraje František X. Beneš, který zde v 50. a 70. letech 19. století prováděl povrchové sběry. Sion patrně odedávna přitahoval nejen odborníky, ale i vlastence, zájemce o historii a místní lidi, kteří zde nalézali různé předměty při vycházkách a malých výkopech. Tyto předměty byly ukládány do Národního muzea v Praze a také kutnohorského a čáslavského, kde však dnes nelze tyto nálezy bezpečně lokalizovat.

V minulosti se ale také vyskytly snahy tuto památku zničit. V roce 1870 ředitel malešovského panství Kurz nařídil rozkopávat pozůstatky hradu a rozvážet je na pole. Také lidé z blízkého okolí používali kámen z hradu jako stavební materiál.

První amatérský archeologický výzkum na Sioně provedl při příležitosti pětistého výročí dobytí hradu v roce 1937 člen kutnohorského muzejního spolku Wocel Josef Tomášek. Při výkopech se mu podařilo objevit kachel se znakem Jana Roháče z Dubé a reliéfním zobrazením dvou andělů držících kalich s hostií, jenž byl uložen do muzea v Kutné Hoře. Badatelé nalezli také několik lidských koster, které jsou uloženy ve sbírkách Českého muzea stříbra v Kutné Hoře. Neodborné terénní práce vedly k trvalému poškození stavby za štítovou zdí.

Teprve v letech 1961–1964 proběhl na Sioně systematický archeologický výzkum pod vedením PhDr. Evy Janské z Vojenského historického muzea. Bádání archeologů mělo pomoci zpřesnit a doplnit dobové písemné zprávy o hradě a vytvořit podmínky pro důstojnou úpravu celého objektu. Díky výzkumu dnes známe funkce jednotlivých objektů a můžeme rekonstruovat jeho podobu. Jednou z nejvýznamnějších částí hradu je dělostřelecká bašta, vysoká zhruba 3 m. Jedná se o nejstarší známou dělostřeleckou baštu v Evropě.

Ani v současné době ale zájem odborníků o hrad neutichá, ba naopak. V létě roku 2011 zde proběhl preventivní detektorový záchranný výzkum se zaměřením na geodeticko-topografickou analýzu pozůstatků obléhacího tábora. Výzkum prováděl Národní památkový ústav ve spolupráci s Katedrou archeologie Západočeské univerzity v Plzni pod vedením Mgr. Petra Koscelníka. Výzkum pokračoval i v následujícím roce, kdy byly v oblasti obléhacích reliktů vykopány malé sondy a provedeno geofyzikální měření hradu.

Zajímavé informace o opevnění hradu by mohlo přinést také bádání Bc. Milana Sýkory z archeologického památkového ústavu v Mostě, který se zabývá porovnáváním Siona s jinými husitskými hrady např. Kalich a Panna, které se nacházejí v Českém Středohoří.

Zdroj: Naučná stezka Cestou husitských hejtmanů